Bohyně ledu

Jméno: Dorzí

Věk: 1159

Pohlaví: Klisna

Povaha: Miluje dobrodružství a ráda se něco nového učí. Když na to příjde, má ráda i oslavy a hostiny, na kterých je plno koní a také různorodých pokrmů.

Legendy: Dorzí od malička nebyla jako ostatní. Milovala mráz, led, zimu a sníh. Vše co se točilo kolem zimy ona prostě milovala a miluje do dnes. Vždy obdivovala koňské bohy a čekala na to, až se narodí další bůh a chtěla, aby to byl bůh ledu. Jednoho dne, když bohyně větru oslavovala své 1100. narozeniny, Dorzí na její oslavě nechyběla. Spousta jídla a koní, také všichni koňští bozi, kteří tenkrát už žili. Byla to mladá klisna, nevěděla, co se na T´Itariině oslavě stane, nevěděla, že se vyhlásí kůň, který se má stát příštím bohem nebo bohyní ledu. Sledovala, jak na bohyni větru všichni upřeli zrak. I divoká zvířata, koňští bohové, klisny, hřebci, valaši. Nejvíce však zpozorněla Dorzí a bohové. Starý bůh země, bohyně vody, bůh blesku. T´Itaria zavřela oči a kolem ní se utvořilo malé tornádo, jehož rychlý vítr zamířil k mladé Dorzí a vyzvedl ji do vzduchu. Dorzí byla opravdu překvapená, v mžiku se cítila starší. ,,Toto je bohyně ledu. Tato bílá a mladá klisna se bude starat o led, zimu a mráz a také všechny klisny, hřebce a valachy s magií ledu. Bude mít více poviností, než kdy dřív." Zadívala se Dorzí do očí. ,,Jsi ochotná se stát bohyní ledu a stát se jednou z nás?" Dorzí zaváhala, ale pak si vzpoměla na sebe, jako malé hříbě. ,,Ee... Ano." Byl večer a úplněk. T´Itaria vyzvedla za pomoci vzduchu Dorzí do vzduchu. Bylo přímo přžed měsícem a všichni koně jí viděli jako tmavý stín. ,,Dorzí je novou bohyní ledu," prohlásila T´Itaria a postavila Dorzí na zem. Když oslavy skončily, Dorzí se celá šťastná vydala na místo, které měla ze všech míst na světě nejraději. Ale ještě než tam došla, silný paprsek, který vycházel z měsíce, šel přímo za ní. Po něm se procházela bohyně větru. ,,Dorzí, už nepatříš mezi ně. Tedy patříš, ale máš nový domov: Olymp. Jsi jednou z nás." Dorzí se nejistě otočila. ,,Ale budu se sem někdy méoci podívat, že ano?" ,,Ano, jistě že ano." Dorzí šla tedy k paprsku a ten ji i T´Itariu odnesl až na horu Olymp. ,,Vítej," pozdravil nejvyšší bůh koňský, bůh země. Všichni ostatní ji také pozdravili. ,,Ahoj." O měsíc později, co se Dorzí stala bohyní, nastala ta nejkrutější zima, kterou si bohové pamatují. A že jsou opravdu staří, ale stále plní síly a energie. Dorzí, bohyně ledu, měla práci zimu utišit, ale povedlo se. Panikařící koně ji pozorovali, jak krotí zimu. Zimu, která zabila ne jednoho koně. Zabila jich desítky, možná stovky, ale to už si nikdo nepamatuje. Každý pouze ví, že Dorzí se dokáže vypořádat se vším: i s krutou zimou. Prý, že až nastane takováhle zima, Dorzí bude stokrát silnější než teknkrát. Proto už se koně zimy tolik nebojí