Riki

jméno
Riki
pohlaví
klisna
rodina
matka- se jmenovala Rawena a je už po smrti (v příběhu se dozvíte jak se to stalo ;) )
otec- se jmenoval Galen a toho jsem už dlouho neviděla, moje poslední vzpomínka na něj bylo jak uháněl se svým stádem pryč (byl to vůdce stáda)
magie
země a blesk (výhra v soutěži)
věk
5 let
povaha
Jsem dost náladová klisna. Jsem dost lekavá, ale umím to v sobě potlačit takže sebou často jen trhnu. Nesnáším lovce kvůli své minulosti. Když nějakého zvětřím zdrhám odtamtud pryč a často se mi vracejí špatné vzpomínky. Miluju přírodu už od narození k ní mám velmi blízko, hlavně k lesu. Nesnáším velké rány, tudíž moc nemusím bouřku. Občas ani nepohrdnu samotou, a tak si často musím chodit vyčistit hlavu do přírody. Miluju běh, je to nádherný pocit prohánět se po loukách a cítit jako by jste se vznášeli.
příběh
Narodila jsem se do menšího stádečka. Můj otec byl vůdčí hřebec. Byl tehdy špatný rok na hříbátka a tak jsem byla jediné hříbě mezi dospělými a obrovskými koňmi. Už od mala jsem ráda běhala, vydržela jsem klidně běhat jen tak v kruhu klidně hodinu. Měla jsem krásnou stavbu těla a nádhernou barvu srsti, na což jsem pak doplatila. Často moje stádo hnali lovci. Matka mi o nich vyprávěla a varovala mě, abych si na ně dávala pozor. Ale já se jich moc nebála, moje stádo jim vždy uteklo takže jsem si říkala že asi nebudou tak hrozní. Ale myslet si to byla chyba.
Byli mi zrovna 3 roky a stádo se jen tak popásalo na louce. Já jsem se pásla vedle matky, měla jsem jí moc ráda a často jsem se od ní moc nevzdalovala. Pak ale Galen zpozoroval blížící se nebezpečí. Byly to lovci. Rozběhla jsem se stádem pryč. Ale Rawena zakopla a já uslyšela hnusné křupnutí. Ten zvuk bylo jedno z nejhorších věcí co jsem slyšela. Matka ležela a já se jí snažila pomoct na nohy. Stádo se vzdalovalo a lovci se blížili. Byla jsem zoufalá, pud sebezáchovy ve mě řval ať uteču s ostatními, ale já tam matku nechat nemohla. Zoufale jsem okolo ní běhala v kruzích a pobízela jí ať vstane. Mezitím se k nám dostali lovci a ve mě zvítězil pud sebezáchovy a já se rozběhla pryč. Pak jsem ale uslyšela matčino zoufalé řehtání a otočila jsem se. Lovci byly u ní a jeden na ní namířil podivným klackem a pak se ozvala rána a matka lehla mrtvá k zemi. Zoufale jsem zařehtala. Ne to se nemělo stát, ona neměla zemřít!
Lovci si mě všimli a rozjeli se ke mne. Nebyl čas na přemýšlení nebo truchlení. A já se rozběhla tryskem pryč. Ale najednou jsem ucítila že mě něco chytlo kolem krku a strhlo mě to zpátky. Podívala jsem se na krk škrtila mě nějaká podivná věc podobné hadu. Bála jsem se a chtěla jsem utéct a tak jsem se vzpínala a kopala jsem okolo sebe. Moc mi to nepomohlo a lovci jen čekali až se vysílím. A opravdu po nějaké době už jsem neměla sílu se vzpírat a tak jsem chtě nechtě musela s nimi.
Odvedli mě na podivné místo (byl to tábor). Všechno bylo nové, všude byl zmatek a nové pachy. Byly tam koně, ale oni vypadali spokojeně. Všude byly lovci. Bála jsem se a lekala se všeho. Dali mě do prostoru ohraničené klacky (ohrady :D). A přišel tam jiný lovec a prohlížel mě. Otevřel mi tlamu a podíval se mi na zuby. Nelíbilo se mi to a tak jsem vší silou skousla a ten lovec vykřikl bolestí. Pak mě za to uhodil. Něco si řekli mezi sebou a pak tam přinesli divné věci. Nejdřív mi dali jednu na záda, a jednu na hlavu a divnou studenou věc do huby. Tlačilo mě to a nelíbilo se mi to. Neměla jsem v tom svobodu. Drželi mě za hlavu, a jeden přišel k mému boku a vyhoupl se mi na hřbet. Bylo to hrozné, byl těžký a nelíbilo se mi to. Pak mě ti co byly u mojí hlavy pustili a já se rozběhla tryskem pryč. Vyhazovala jsem zadníma nohama ve snaze to břemeno shodit. Nedařilo se mi to a pak zatáhl za otěže což mělo ten efekt že mi ta studená věc rozedírala v tlamě patro. Chtěla jsem otevřít hubu a vyhnout se tomu tlaku ale nešlo to, překážela mi v tom ta divná věc na hlavě. Vzepjala jsem se ale nepočítala jsem s tím břemenem na zádech a převrátila jsem se přímo na lovce. Rychle jsem vstala a rozběhla jsem se pryč. Do boků mě bouchali studené věci (třmeny :D) a já se rozběhla přímo k těm klackům. Byla jsem vyděšená k smrti a hnala jsem se šílenou rychlostí. Odrazila jsem se a skočila. Zvládla jsem to jen tak tak a rozedřela jsem si kolena. Ale to bylo jedno hlavně že jsem byla pryč.
V lese jsem se drbala o strom ve snaze to ze sebe sundat. A opravdu asi tak po 2 hodinách to nevydrželo a prasklo to. Byla jsem volná. Ze začátku jsem byla štěstím bez sebe, ale pak jsem si vzpomněla na matku a stádo a zaplavil mě žal. Přežívala jsem další 2 roky. Nedalo se tomu říkat život. Vážně jsem jen přežívala. Nedokážete si představit jak jsem byla šťastná když jsem ucítila jiné koně. Ano tak jsem potkala toto stádo a doufám že to bude noví začátek :) . (Ano vím „trochu“ jsem se rozepsala :D snad to nikomu nebude vadit :) )
vzhled
mám krásnou a bezchybnou stavbu těla. Mám svalnaté plece, krk a stehna. Jsem Fríský kůň a jak už to tak bývá jsem černá. Mám dlouhou hustou vlnitou hřívu. Mám krásnou ušlechtilou hlavu a pěkné černé oči. Mám tvrdé kopyta a měřím 165 cm v kohoutku.Okolo levé pření nohy mám obmotaný zelený kořen. Nezničí se a ani neuschne. Prostě bude vypadat stále stejně :D

dovednosti
výdrž- 25%
rychlost- 37%
síla- 20%
inteligence- 20%